"The biggest discovery I made during the festival was the music of Czech violinist Hana Kotkova during Wolfgang Rihm's "Gesungene Zeit." The sound of her violin was so instantly sonically mesmerizing that it made me think I had never heard a violin before, and yet it also made me feel that I understood the entire history of the instrument through her playing.(…)The tonal quality was so exquisite that the category of the beautiful no longer seemed relevant: this was music beyond beauty: primal, galactic, entrancing."
Andrew Choate, Facsimile Magazine
"The (Martinů violin) sonatas differing demands could hardly hope to find a more persuasive advocate than the Czech violinist Hana Kotková. The subtlety she brings to the jazz aspects of the First Sonata is perfectly complemented by Simon Mulligan. (...) There is a slinky charm in Kotková’s playing and she fills those passages where Martinu musically doodles with infinite charm. The vast spectrum of tone colours that she draws from her 1775 Gagliano violin is particularly valuable in creating the chic atmosphere of the outer movements of the Second Sonata. (...) Yet Kotková and Mulligan can also produce the necessary impact for the Third Sonata, the finale being a superb display of her left-hand dexterity. While Kotková remains faithful to the score, these are also wonderfully pliable readings, full of imaginative touches; her large dynamic range is capable of producing passages of hushed beauty. (...) Most highly recommended."
David Denton, The Strad Magazine
“... on imagine mal que cette musique puisse bénéficier d’une meilleure interprétation.”
Marc Vignal, Le Monde de la Musique
"Houslový koncert György Ligetiho svou sílu měl. Obrovskou. Krom toho jsem při jeho poslechu nebyl ničeho přesycen, celou dobu jsem si uvědomoval, že takhle vypadá dokonalost. Skladba mluvila ke mně i se mnou, měl jsem možnost se v ní snadno orientovat a díky tomu jsem stačil zpracovávat vše, co mi v emotivní rovině přinášela. Pro mnohé skladatele může být tento koncert vzorem dokonalé práce s tektonikou. Prostě, po dlouhé době jsem skutečně jásal – mimo jiné nad fenomenálním, strhujícím výkonem Hany Kotkové."
Ondřej Štochl, A Tempo Revue
"The concert’s clear highlight was another American premiere, “Violin and Orchestra” (1979), twice the length of its predecessors at close to an hour. Beguiling in its ceaseless variability, the piece presented constant reminders of Feldman’s sophisticated handling of timbre. Hana Kotkova, the sublime soloist, played with spirit and nuance, handling treacherous microtonal passages with gracious ease. Here and throughout, Mr. Kotik and his players provided lucid support."
Steve Smith, The New York Times
"She played with such immaculate precision and colour !"
The Sydney Morning Herald
"The violinist Hana Kotkova gave an alluring performance in the US premiere of Morton Feldman`s Violin and Orchestra (1979). Among many marvels, Kotkova exercised extraordinary gentleness in her secure handling of the composer`s microtonal episodes. At other times she deployed a vibrato-less tone with aplomb, and elsewhere she gave some of the lines the sweetness od Delius."
Bruce Hodges, The Strad
Druhý houslový koncert Bohuslava Martinů zahrála Kotková ušlechtilým a čistým tónem, klidně a s hudebním šarmem. Tímto vystoupením, při němž se předvedla ve výborném světle, prolomila určitou hranici a stala se interpretkou, s níž je nutno počítat.
Petr Veber, Hospodářské noviny
Mais en fait, on se plaît à imaginer le jeu de Saint-George comme celui de Hana Kotková dans le Rondeau de l’opus 4, sensuel, chantant, plein d’ésprit...
Roger-Vlaude Travers, Diapason
Hana venait de terminer magistralement le Rondeau du Concerto en ré majeur, lorsque la salle s'est levée, et faisant fi des convenances et du programme a immédiatement exigé un rappel. Ceux qui ont assisté à ce grand moment s'en souviendront toute leur vie.
Alain Guédé (Canard enchaîné)
Vrcholem tohoto symfonického koncertu se pro mnohé možná překvapivě stalo první ostravské provedení Koncertu pro housle a orchestr č. 2 Philipa Glasse. Výkon Hany Kotkové nelze nazvat jinak než kongeniální. Hra zpaměti byla v tomto případě jen jakýmsi bonusem. Koncert ani na chvíli neztratil tah, absolutní technické zvládnutí partu bylo jen základem, na němž vršila interpretka jednu výrazovou vrstvu na druhou. Za vzorné spolupráce jak dirigenta, tak orchestru strhla publikum k nadšenému potlesku.
Miroslav Sýkora, Hudební rozhledy